neděle 28. února 2010

Zrychlené cestování

Mám novou vášeň. Cestuju si po světě a ani na to nemusím vystrčit paty z domu.
Jen tak náhodou jsem nalezla první stránku skupiny blogů, které mají souborný název City Daily Photo.
Je úžasné podívat se na fotografie od lidí, kteří dokáží každodenně předávat náladu města jejich pohledem. Momentky domů, ulic, lidí s nejrůznějšími starostmi, radostmi, přírodu v různých fázích roku. Nádhera. Napříč celým světem. To vše je možné během několika málo minut. Samozřejmě, že nejkrásnější jsou skutečné cestovní zážitky. Ale zkuste si procestovat během půl hodiny celý svět.
Je zamračený den plný deště a Vy právě nikam nemůžete odjet? Zkuste si najít jedno z měst, kde právě svítí sluníčko a načerpejte trochu toho blahodárného tepla. A že momentálně na všech Vámi vybraných místech není právě optimistické počasí? Možná na fotografiích uvidíte momentky, které Vás zaujmou a naladí na trochu jinou notu než je depresivní počasí. A můj dnešní favorit? Fotografie řeky Yarra a velkoměstem v pozadí na melbournském blogu.

středa 24. února 2010

Zima pro kočku



Haló, haló, krásná letošní zimo, pomalu začínáš šedivět.
Ve vzduchu voní jaro a bílá krása pomalu začíná mizet. Kocourek je velmi netrpělivý a snaží se svým ostrým zrakem vytáhnout travičku ze země.
Snad už brzy dočká.
Travičko, travičkó, kde jsi?

středa 17. února 2010

Mrkvové lasagne

Než se vrátím ke slíbenému mrazivému článku, mám tu něco lepšího. Dnešní oběd měl poměrně velký úspěch, a tak mi to nedá, abych Vás s příslušnou dobrotou neseznámila.
Jedná se o dětský pokrm, pouze pro dospělé by možná neškodila obměna nebo postup přesně podle kuchařky Dagmar von Cramm: Vaříme pro děti. Kniha je velmi chuťově pestrá a často z ní čerpám. Tentokrát jsem několik surovin změnila, takže přes stejný název, je má verze přeci jen trošku jiná.
Vážené maminky a tatínkové, jdeme na to!

Na takový proces vaření je u nás třeba řádné přípravy. Jeden pult na vaření patří mamince, ovšem i na dětském stolečku, kde vládne má dvouletá dcera, se dějí věci...
Vyndám si tedy vše potřebné náčiní: malý pekáček 23x28 cm tak akorát pro dva strávníky a dále suroviny:
250 g mrkve
125 ml zeleninového vývaru, může být i o trochu víc
9-10 ks lasagní
velké rajče
polovina červené papriky
1 střední stroužek česneku
125 ml polotučného mléka
ca 75 g zakysaného jogurtu nebo smetany
ca. 100 g strouhaného sýra
sůl a olivový olej na vymazání pekáčku.

Mrkev omyjeme, oloupeme a nakrájíme na větší kousky. Spolu s oloupaným česnekem a zeleninovým vývarem vaříme asi 15 minut. V originálním receptu je i kari, což se mi příliš pro dvouleté dítě nezdá. Navíc autorka ve většině receptů používá pepř, což se mi u jídel pro malé děti nelíbí vůbec. Kari a pepř jsem tedy vynechala a mám pocit, že ve výsledném efektu ani jedno nechybělo. Troubu rozehřejeme na 200° C (horkovzdušná 180°C). Zatímco hrneček krásně bublá, nakrájíme rajčata (já je nejdřív krátce spařila a odstranila slupku - není ale nutné) na malá kolečka. Polovinu papriky zbavenou semínek nakrájíme na čtverečky. Pekáček vytřeme olejem a můžeme položit první vrstvu lasagní. Mezitím se dovařil vývar s mrkví. Rozmixujeme jej, přidáme mléko (dala jsem o trochu víc než 125 ml - výsledek je šťavnatější) a zakysaný jogurt. Trochu dosolíme. Trochu směsi potřeme první vrstvu lasagní, následuje druhá vrstva lasagní. Na ni poklademe rajčata a papriku a další vrstvu lasagní. Následuje nastrouhaný sýr a přelijeme zbytkem omáčky. Pečeme na střední mřížce asi tak půl hodiny, až bude povrch nazlátlý.
Výsledek byl voňavý a chuťově jemňounký. Ještě tak umět dodat obrázkům krásnou vůni pokrmu...
A co mezitím prováděla má dcera? Na stoleček připravila mističky. Ořechy ve skořápkách smíchala s kaštany a vyžádala si vařečku. Pak už následovalo jen další míchání a míchání. Občas se přiblížila k troubě napřáhla ručičku a prohlásila: "žáža" a zase hned odběhla.

Jelikož si nechala dvakrát přidat, troufám si říci, že to opravdu byla bašta. Doporučují obě kuchařky a strávnice.

úterý 16. února 2010

Odkud a kam

Miluju psaní. Nejdříve na své osobní stránce http://www.luciecermanova.com/, kde se psaní na čas pozastavilo hlavně kvůli orientaci na detektivní stránky Centrum detektivky. Stránky, které vznikly z těch osobních, se po pěti letech existence stávají čím dál více navštěvovanými a z jejich fungování mám velkou radost. Pevně doufám, že nejen já.
Na těchto hladových ohařích stránkách bych chtěla pokračovat ve stylu stránek osobních, kde spoustu času zabere úprava html kódů. Takže trochu vaření, trochu pátrání po krásnu, zajímavostech, knihách, filmu. A co mi na osobních stránkách nejvíce vadí, žádná možnost reakce. Doufám, že mé poznámky z koloběhu dění někoho i zaujmou.
To by bylo jen tak na úvod. Připravte se, budeme začínat trochu mrazivě...

Opět

Opět se zablogovávám...
Jak úděsné slovo. Najít to pravé pohodové místo zkrátka není tak jednoduché. Znovu se chystám zahlcovat stránky blogu svými slovy o všech svých obyčejných nadšeneckých láskách. Mějte se mnou trpělovost a vítejte. Snad někoho budoucí texty trochu i zaujmou.