Ladovy Vánoce

Miluji Vánoce a dobu, která jim předchází. Ne to honění po obchodech, které lze dnes už do jisté míry vynechat ani uklízecí záchvaty (všechno se přece musí lesknout) ale především tu neopakovatelnou atmosféru. A kdo za to může? Nejspíš Josef Lada se svými nekonečně poetickými obrázky, plnými pohody.
Celý rok se těším jako malé děcko a už začátkem listopadu zběsile listuji recepty na vánoční cukroví.

Až letos jsem si konečně pořídila knížku České Vánoce Josefa Lady a svou mánii předávám dál mladší generaci.
Knížka je sice určená dětem ode 4 let, ale moje téměř tříletá dcera se na ní stala doslova závislou. Stále dokola si nechává popisovat nádherné zimní obrázky plné spokojených postaviček a opakuje říkanky, kterými je také knížka doplněna.

Nemůžu se dočkat, až k tomu všemu ještě bude vonět cukroví a tajně doufám, že za okny se budou snášet vločky sněhu a tvořit pořádné sněhové peřiny.

PS. A o nádherných chvílích při pečení zase třeba někdy jindy. Už se těšíme. Obě. Malá na mne právě volá: "Mamí, já chci vykrajovat..."

České Vánoce Josefa Lady (výbor z díla, uspořádal Michal Černík; BMSS-Start, 1996)

Lívance podle Nigelly

Máte rádi lívance? Ačkoliv patří mezi jedny z mých oblíbených jídel, tak si bohužel nevzpomínám, kdy jsem je měla naposledy. S malou dcerkou se člověk snaží dbát o zdravou výživu, ale někdy se přece hřešit musí. No ne?
Nigella Lawson má ve své knize Vaříme expres pochopení pro lívancovou mánii a připravila recept, kdy si "suchou směs" připravíte do zásoby a později jen vysypete příslušné množství, které doplníte vajíčkem a mlékem.

Tedy žádné kvasnice, ale kypřící prášek a soda. V autorčině podání mi připadlo množství příliš vysoké, a tak jsem se rozhodla pro vlastní pokus a dala pouze menší množství sody. Lívance byly přesto nadýchané a nebyly pochopitelně tak těžké jako ty s droždím. Jen se po nich zaprášilo.

Připravila jsem základní dávku (ze 150g suché směsi), ze které se odlilo 6 lívanců o průměru 13 cm.
300 hladké nebo polohrubé mouky
velká lžička sody
špetka soli
20 g vanilkového nebo moučkového cukru (přimlouvám se za ten vanilkový :-), v ideálním případě moučkový cukr s provoněný kusem vanilky)

Do každých 150 g suché směsi se přidává jedno vejce, 250 ml plnotučného mléka a polévkovou lžíci másla.

Potom, co všechno řádně rozšleháme, nalijeme sběračku těsta na rozehřátou pánvičku s nepřilnavým povrchem a rozlijeme do krajů. Po chvíli se objeví bublinky a je čas na obracení. Zlatohnědá barva pak říká: "šup na talíř".

Nigella Lawson doporučuje potřít javorovým sirupem (125 ml) s borůvkami (200 g). Obojí se svaří dohromady asi 2-3 min. Já však těchto pokrmů doma nemaje, potřela jsem lívance vrstvičkou borůvkového džemu a navrch rozetřela smetánek. Ovšem kombinace, kdy se džem a smetánek smíchá a povrch lívance se potře směsí, nemá k lahodě také daleko. Děti si beztak stejně udělají vlastní matlanici. Doufám, že bude chutnat. Jim i Vám. A pokud ano, tak nezapomeňte, že ještě zbyla porce suché směsi! Příště můžete rovnou udělat zásobu ze 600 g mouky tak, jak to má Nigella uvedeno v kuchařce.

Vaříme expres vydal Ikar v roce 2009.

Prokletý osud - ukázka

Dnešní typicky depresivně podzimní dny vybízejí k četbě. Co třeba malá ukázka jednoho neškodného úplňku.
Více naleznete v knize Prokletý osud.

Najednou jsem zpozorněla. Mezi stromy ostrůvku jako by se cosi pohnulo. Zadívala jsem se pozorněji. V tu ránu jako bych vystřízlivěla. Stín. Určitě. Pod tím stromem je stín postavy. Snažila jsem se soustředit na to jedno podivné místo. Najednou jsem na okamžik zahlédla téměř jasně dvě dlouhé, chlupaté nohy končící švem krátkých béžových kalhot. Jako by i tomu měsíci byl ten stín podivný a tak jej na malou chvíli osvítil svým paprskem. A místo se zase zahalilo tmou. Ale byla jsem si jistá. Byl tam člověk.

„Jenže, proč by někdo stál v noci na palouku pod stromem? To přece nedává smysl,“ snažila jsem se uklidnit.
"Pod vlivem svého nočního opojení jsem si zřejmě spletla nohy laně a člověka.“
„Jo, noční opojení! Blbost! Normálně seš opilá, přiznej si to. A tam pod těmi stromy je to určitě nějaká laň.“
„Laň jo? A odkdy chodí laň po dvou?“ hádaly se obě mé poloviny a já v téhle chvíli zaujímala značně neutrální postoj. Jen jedno jsem věděla naprosto přesně: děsně se bojím.
Zase! Zase se to pohnulo. Stín se najednou zúžil. Vypadalo to, jako by se snažil splynout s okolím. Zdálo se, že pod dubem před chvílí opravdu něco vysokého stálo. Něco, nebo spíš někdo?
Vše ostatní jako by se najednou zastavilo v mezičase a nepohnul se ani jediný lísteček. Kdyby se v tom momentu chtěl rozlétnout pták, pravděpodobně by zůstal viset ve vzduchu se zeširoka rozepjatými křídly. Začínala jsem být pořádně nervózní a roztřesená. Přesto, že mi srdce začalo bušit rychleji, dala se do mně pořádná zimnice a zuby o sebe začaly cvakat v rychlém staccatu. Sesunula jsem se do křesla a rozklepanýma rukama jsem se zabalila do přehozené deky. Pevně sevřela její konce, až mi zbělely klouby. Očima jsem se zastavila na lahvi s amaretem. Možná, že trochu pití bude úspěšnější než teplá deka. Natáhla jsem se na stůl pro sklenku, z lahve dolila amareto a naráz jsem ho překlopila do sebe. Studený nápoj se změnil v horkou lávu, která cestou po těle vytvářela příjemné teplo, jež na mě působilo jako protistresový balzám. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a pomalu vydechovala: „Jen klid holka, klid. Jsi doma. Dveře jsou zamčený, okna na kličku, klid. Nikdo se sem přece nepohrne. Co by si taky tady vzal, že? Není o co stát.“
....

PROKLETÝ OSUD

Co je to samota? Možná jste na tom někdy byli právě tak jako hlavní postava. Téměř čtyřicetiletá knihovnice Marcela žije pouze se svým kocourem v malém domku za městem. Její celý život tvoří knihy. Ne že by jí to stačilo. Určitě ne. Jenže ona rezignovala. Časy spojené s hledáním pana Božského jsou pryč. Ona má svůj bezpečný svět zprostředkovaný knihami. Život se jí začne měnit s příchodem jistého muže do knihovny. Od té doby se začíná dít spousta zvláštních věcí, přicházejí podivné obálky s ještě nejasnějším obsahem. Je to pouze náhoda, nebo vše souvisí s oním mužem, který se jeví jako velmi příjemný člověk? Našla Marcela svého partnera pro život? Možná jsem měla... je časté, velmi charakteristické vyjádření hlavní hrdinky.
Formát po ořezu: 130 x 195, 200 stran, vázaná, ISBN 978-80-7268-756-5, 220,- Kč
Knihu si můžete koupit na stránkách Vydavatelství AKCENT.