Polenta se špenátem a parmezánem

Dnešní dopoledne vůbec nevypadalo jako jarní počasí, na které jsme si tak lehce zvykli v posledních dnech. Sníh padal a padal...
To, co člověk vítá v listopadu, už v březnu vzbuzuje spíše opačné reakce. Lačním po barvách, pohledem vytahuji krokusy ze země a teď tohle...
Rozhodla jsem se proto vytvořit si sama jarní náladu, když už dnes ta příroda nehodlá spolupracovat.
Vyhledala jsem si lehké jídlo a z bytu se pokusila naladit do pestrých barev.
Recept pochází z Hravé kuchařky od Ilony Chovancové (ICE, 2008).

Pro 4 osoby budete potřebovat:
400 g špenátových listů, 300 g polenty, 2 polévkové lžíce oleje, 50 g parmezánu, 1 litr vody, sůl, pepř

Ideální pro tento pokrm je čerstvý špenát, já použila mražený a to patrně nebylo to pravé "ořechové." Z čerstvého špenátu odstraňte tuhé stonky, operte ho ve studené vodě a v hrnci pod pokličkou ho 3 minuty vařte. Spařený  špenát nechte pár minut odstát, pak vymačkejte přebytečnou vodu a nahrubo jej nasekejte.
Připravte si polentu. Já uspěchaná volím instantní, která je hotová během pár minut. Do litru slané vody rozmíchejte kukuřičnou mouku  a za stálého míchání ji nechte zhoustnout. Vmíchejte špenát a 3/4 parmezánu (já použila ementál a příště to spíše bude opravdu ten parmezán). Případně dosolte a opepřete. Vlijte do vymazané formy a nechte vychladnout.
Troubu předehřejte na 180°C a jakmile polenta vychladne a ztuhne, posypte ji zbytkem sýra a dejte na ca. 15 minut zapéct.
Mně bohatě stačila k obědu pouze tato zapečená polenta. V Itálii se dle Ilony Chovancové dává jako příloha k pečenému vepřovému. Příště si k polentě dám třeba obyčejné dušené kuře a některý z osvěžujících zeleninových salátů.

P.S. Autorka polentu krájí po vychladnutí před zapékáním. Tuší někdo proč? Nebude příliš vyschlá?

Pasta carbonara

Chvátám, chvátám nemám chvíli klid... To rozhodně není má věta, ale stavu dne, kdy jsem se rozhodla pro penne carbonara, naprosto odpovídá.
Verze Jamieho Olivera z knihy Jamieho Olivera Šéfkuchař bez čepice "Dny plné chutí" mi přišla skvělá už podle popisu. Na 4 porce budete potřebovat.

450 g těstovin (nejlépe spaghetti, fettuccine, rigatoni nebo bucatini), já zvolila penne (trochu delší než rigatoni), 10 plátků uzené slaniny - nebo nejlépe pancetty, 5 žloutků, 100 ml smetany ke šlehání, 125 g strouhaného parmazánu, olivový olej, sůl, čerstvě mletý pepř

Vybraný druh těstovin uvaříme al dente. Zatím na olivovém oleji usmažíme pancetu, až je křupavá. V misce rozšlehejte žloutky se smetanou a polovinou parmazánu. Uvařené těstoviny sceďte a ihned promíchejte s teplou pancettou a vaječnou směsí. Když to provedete rychle, bude to stačit na uvaření vajec a nestane se z toho vaječná míchanice. Takhle máte krásnou hladkou omáčku. Osolte ji, posypte čerstvě namletým pepřem a zbytkem parmazánu. A hlavně ihned teplé baštit!
Dočetla jsem se, že by snad smetana neměla patřit do původní italské verze pasta carbonara. V Jamieho receptu ale je a já tuším důvod. S ní je totiž takhle lehká a rychlá dobrota daleko jemnější a voňavější. A že by byla těžká, jsem si nějak nestačila všimnout :-) Mimochodem. Ta petrželka tam taky v originálu nepatří. Ale odolejte si té vůni a svěžesti chuti. Ovšem i bez ní byly penne carbonara bašta.

Carbonara na wikipedii.

Voňavé kuřátko z alobalového sáčku

Už to je hodně dlouho, co jsem pekla něco v alobalu. Nejspíš proto jsem zapomněla, jaká to může být bašta.
Sluníčko dnes krásně svítilo a já si ho chtěla užít s nějakým novým lehkým jídlem. Zalovila jsem v kuchařce Jamieho Olivera Šéfkuchař bez čepice "Dny plné chutí" a vytáhla z ní následující voňavé kuřátko.

Na osobu budete potřebovat:

prsní řízek, 125 ml bílého vína, 70 ml smetany ke šlehání, několik mladých pórků, půl konzervy  velkých bílých fazolí cannellino bez příchuti, malý česnek nakrájený na jemné plátky, sůl, čerstvě umletý pepř, lžíci majoránky nebo oregána (nejlépe obojí čerstvé) a alobal 

Z nedostatku jsem použila fazole červené. S bílými fazolemi cannellino zkušenosti nemám (mají vatovou konzistenci, používají se především v italské kuchyni), jen předpokládám, že by mohly být jemnější.
Troubu zapneme na 220°C. Pórky doporučuje Jamie 2 minuty vařit, aby byly měkčí. Já měla jen pórky velké, které jsem nakrájela na malá kolečka a již nevařila. Všechny suroviny jsem nasypala do misky a smíchala. Pár fazolí rozmačkejte na kašičku, osolte, posypte majoránkou, opepřete a znovu pořádně promíchejte.  Na alobalu nedoporučuji šetřit. Nesmí se protrhnout a navíc se musí pevně uzavřít i vrchní část. Z alobalu udělejte mističku, narovnejte do ní maso a zbylý obsah směsi. Vše pěkně zavřeme a dáme do vyhřáté trouby. Já jsem ještě pro jistotu dala dospod pečící misku. Pečeme 25 minut. A co k tomu? Mně úplně stačila nahřátá bageta. Nebo že by to příště vyhrály obyčejné vařené brambory?
A jak že to všechno chutnalo? Měkounké, vyloženě se na jazyku rozpadávající masíčko ve vinném opojení. A do toho chuťově zajímavá kombinace pórku, česneku a fazolí. Nakonec všechno ovoněné majoránkou. Prostě dobrota.